Univerbizované názvy institucí – stylová hodnota, expresivita a vhodnost jejich užití z hlediska jazykové kultury

Ivana Kolářová

##plugins.themes.libcom.datePublished##: 2019-12-28

Diel 22 (2013)

Univerbizované názvy institucí – stylová hodnota, expresivita a vhodnost jejich užití z hlediska jazykové kultury

Ivana Kolářová

Abstrakt

The names of institutions in the Czech language are:
– multi-word lexeme/collocation: prùmyslová škola, úøad práce;
– one-word lexeme – primary derivates: ohlašovna, knihovna;
– “univerbizates“ – words formed by fusion of multi-word lexeme: prùmyslová škola, úøad práce (multi-word lexemes) – prùmyslovka, pracák (univerbizates).
Names of institutions that are formed as univerbizates, are almost stylistically marked. They are stylistically differentiated: some of them are standard (devítiletka, jednotøídka), others are slightly substandard – colloquial (prùmyslovka, akciovka) or more substandard – slangy: uèòák, beròák, dìcák.
The process of derivation of univerbizates is not so varied as derivation of the primary derivates. Most univerbizates – names of institutions are formed by several suffixes: -ka, -ák, rarely by suffixes -áè, -da, -árna. There are only substantive univerbizates and probably no adjectival, verbal or adverbial univerbizates. The word-forming of univerbizates is quite conservative compared to the word-forming of other words in Czech.

Najaktuálnejšie články rovnakého autora (rovnakých autorov)

1 2 > >>

##plugins.themes.libcom.download_files##

PDF (Čeština)

##plugins.themes.libcom.cit_rules##

Kolářová , I. (2019). Univerbizované názvy institucí – stylová hodnota, expresivita a vhodnost jejich užití z hlediska jazykové kultury. Stylistyka, 22, 213–232. Cit z https://czasopisma.uni.opole.pl/index.php/s/article/view/1701

##plugins.themes.libcom.share##

##plugins.themes.libcom.licence##

##submission.license.cc.by-nc-sa4.footer##

##submission.citations##

Čechová M., Krèmová M., Minářová E., 2008, Současná stylistika, Praha.

Daneš F., 1967, Obecné názvy míst. – Dokulil, M. a kol. Tvoření slov v češtinì 2. Odvozování podstatných jmen, Praha, s. 434–476.

Dokulil M., 1962, Tvoření slov v češtinì 1. Teorie odvozování slov, Praha.

Dokulil M., 1982, K otázce slovnìdruhových převodù a přechodù, zvláštì transpozice. „Slovo a slovesnost“ 43, s. 257–271

Hebal-Jezierska M., 2008, Výzkum morfologické variantnosti prostřednictvím ÈNK. – Grammar & Corpora. Gramatika a korpus 2007, eds. F. Štícha, M. Fried, Praha, s. 345–351.

Hubáèek J., 2003, Výbìrový slovník českých slangù, Ostrava.

Chloupek J., 1986, Dichotomie spisovnosti a nespisovnosti, Brno.

Jedlièka A., 1969, Univerbizace a multiverbizace v pojmenovávacích strukturách, „Slavica Pragensia“ 11, s. 93–101.

Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. a kol., 2002, Encyklopedický slovník češtiny, Praha.

Prošek M., 2005, O jednom typu univerbizovaných pojmenování míst na -ák, „Naše řeè“ 88, s. 57–66.

Slovník spisovného jazyka českého I–VIII, 1989, Praha.

Sochová Z., 1966, K slovotvorné a stylotvorné charakteristice mluveného jazyka, „Naše řeè“ 49, s. 81–87.

Szczepańska E., 1994, Uniwerbizacja w języku czeskim i polskim, Kraków.

Štícha F., 2008, Usage, frequency, and grammaticality. – Grammar & Corpora. Gramatika a korpus 2007, eds. F. Štícha, M. Fried, Praha, s. 285–291.

Štícha F., 2012, Tvoření slov. – Gramatika češtiny, ed. F. Štícha, Praha (v tisku).

Tìšitelová M., 1967, Útvary předponové. – Dokulil M. a k Google Scholar